Pod bezednými koši vyhrála, co se dalo. Mistrovství Evropy, Euroligu, získala i stříbro na mistrovství světa a také desítku ligových titulů s brněnskými „Žabinami“. Objela tři olympiády a ve svůj hvězdný rok 2010 byla zvolena i Hráčkou Evropy. Svou bohatou a úspěšnou kariéru rozehrávačka Hana Horáková završila na jaře 2013, těsně poté, co brněnský tým ve svém posledním velkém duelu dovedla k senzačnímu titulu v Českém poháru na úkor pražského USK. Teď už má malého syna, který jednou možná půjde v jejích pozlacených stopách, a v nejbližších týdnech a měsících ji čeká také role aktivní patronky evropského šampionátu basketbalistek, jejž od 16. do 25. června hostí Hradec Králové a Praha.

Hanko,  jak se na roli patronky ME žen těšíte?

Lidi kolem basketu mám strašně ráda a těší mě, když můžu jakkoli pomoct. Hlavně jsem ale ráda, že tak velká akce se uskuteční u nás v Česku, že se najdou lidi, kteří to všechno zařídí. Basketbal je strašně krásný sport a já doufám, že i skrze propagační akce k němu přitáhneme spoustu nových lidí.

Na co věříte českému týmu?

Já holkám věřím, co nejvíc to jde. Ať hrajou super basket a dostanou se až na „pódium“. (mezi první tři)

Budete se snažit být s děvčaty během základní fáze v Hradci co nejčastěji?

To asi ne. Tým se má udělat sám pro sebe, mít svůj klid a tyhle vnější vlivy by nebyly dobré.

V čem bude evropský šampionát na domácí půdě jiný než ten světový z roku 2010?

Je pravda, že týmy USA a Austrálie jsou strašně nabité slavnými jmény a Američanky svět vesměs vyhrávají. I Evropa je teď ale hrozně silná. Budou tu top hráčky, zápasy budou vyrovnané a bude na co se dívat. Týmy, co sem přijedou, budou „husto-kruté“. (usmívá se)

Jak se vám líbí maskotka turnaje Shiny?

Ženský sport by měl být vždy spojován s něčím ženským. Shiny je malá, roztomilá, je tam symbol basketbalu a je to zacílené na děti, aby se jim Shiny líbila. Většina maskotů, co jsem zažila, byla hranatá, neforemná a nebyli moc roztomilí, ale Shiny se mi líbí.

Kde jste teď v basketbalu činná jinak?

Působím v brněnském Handicapu, kde strašně ráda trénuju holky z ligového áčka. Je to jednou týdně individuální trénink s rozehrávačkami a křídly. A s kamarádkou mám třikrát týdně přípravku. Chodím se dívat i na zápasy a tam do toho taky trochu „kecám“. Myslím, že trénování na plný úvazek by mě strašně bavilo, ale nevím, jestli jsem připravená znovu začít žít ten život po večerech, přes víkendy a na cestách. Teď jsem na tohle trochu líná a moc si užívám domácího prostředí.

Už máte syna, chtěla byste, aby jednou mohl se sportem zažít to co vy?

Přála bych mu to. Mám na to strašně krásné vzpomínky, které bych přála úplně všem. Kromě mateřství mě žádná jiná činnost nenaplnila tak jako sport. Já ho ale nechci do ničeho nutit. Ať si vybere hudebku, nebo cokoli, jen ať nesedí doma a nečučí…