Dlouhá staletí býval nedílnou součástí české přírody, kde fungoval jako nenahraditelný predátor udržující stavy zvěře v rovnováze. Postupně však s proměnou krajiny na intenzivně obdělávanou čelil stále tvrdší konkurenci – člověku. Jeho postup byl tak nelítostný, že vlka z území Česka doslova vystřílel. Posledního měl v Beskydech 5. března 1914 zastřelit jakýsi František Jež. Dodnes tuto smutnou událost na místě připomíná vlčí pomník.

České a moravské země tak prožily celé století bez vlků. Až v posledních letech se situace začala měnit a původní obyvatelé českých lesů se opět začali vracet. Nejprve jen náhodně při migraci, později zde dokonce zakládali první smečky. Je potvrzené, že se vlkům ve své původní domovině zalíbilo nakolik, že se tu začali rozmnožovat. Dokládají to fotky malých vlčat zachycené různými fotopastmi.

Vlci se tak navzdory člověku opět vrací do míst, kde byli dlouhá staletí doma. A bohužel se začíná opakovat hysterie, která vedla k jejich vyhubení. Hlavně myslivci troubí do útoku, pozadu však nezůstávají ani chovatelé ovcí či koz. Těm vadí, že vlčí smečky útočí na jejich stáda. Záměrně škody nadsazují a mluví proto o decimaci stád a podobně. Přitom zvířata zabitá vlky tvoří jen nepatrné promile z celkových chovů. V drtivé většině případů je navíc chyba na straně chovatele, který stádo nedostatečně zabezpečil. Soužití s vlky jsme si za sto let odvykli, proto opadla i naše opatrnost. Přitom by stačilo okopírovat opatření, jaká dělali už naši předci – například pořídit pasteveckého psa či stáda na noc zavírat do nedostupných ubikací.

Místo těchto poměrně jednoduchých opatření, které navíc stát ze sta procent proplácí, se stále silněji začínají ozývat hlasy volající po masivním odstřelu vlků. Proti takovému barbarství se musím důrazně ohradit. Živočišná říše vinou člověka rapidně mizí, ročně vymírají stovky druhů zvířat a podle Mezivládního panelu OSN pro biodiverzitu a ekosystémové služby jsme dokonce na hranici šestého hromadného vymírání druhů. V takovém případě bychom návrat jakéhokoliv zvířete do naší blízkosti měli spíše vítat a oslavovat. Místo toho se chystáme na kanonádu a masakr.

Ukazuje se také, jak jsme nekonzistentní. Na jednu stranu nadáváme na (údajně) přemnoženou spárkatou zvěř, ale když nám chce příroda sama pomoct, tak jí v tom budeme bránit? Vlci totiž fungují jako přirozený ochránce vyváženosti v přírodě. Dokáží nejlépe reagovat na jakékoliv výkyvy a zabránit jim. Pokud ve volné přírodě najdou dostatek potravy, tak se zcela jistě nebudou snažit útočit na zabezpečená a tudíž mnohem hůře dostupná hospodářská zvířata. Stejně tak jsou liché obavy, že budou vlci útočit na lidi. Zkušenosti ze zemí, kde je nevyhubili, toto jednoznačně vyvrací. Vlk se člověku vyhýbá a nepředstavuje pro něj hrozbu. To jen lovečtí fanatici těšící se na další neobvyklou trofej budou tvrdit opak.

Nenaskočme na jejich nesmiřitelnou argumentaci a ponechme vlka vlkem. Do české přírody patří stejně, jako jiné druhy zvířat. Příroda nám to jasně dala najevo sama. Dostali jsme druhou šanci, tak jí využijme. Opakované vyhubení tohoto krásného tvora by už mohlo být nevratné.